Velikost textu  

Kalendář aktivit

«    prosinec 2018    »
PÚSČPSN
     12
3456789
10111213141516
17181920212223
24252627282930
31      

Novinky

18.prosince 2017
Přejeme PD pacientům a jejich rodinám do roku 2018 všechno nejlepší.
7.prosince 2017
Věděli jste, že v roce 2018 bude mít peritoneální dialýza výročí? Pacienti ji v ČR mohou využívat už 40 let. Největší rozvoj zaznamenala v 90. letech 20. století, kdy se začaly používat moderní dialyzační vaky.
Peritoneální dialýza
16.listopadu 2017
Dialyzovaní pacienti by neměli podceňovat pravidelnou stravu, a to včetně dopoledních a odpoledních svačin, které jim dodají potřebnou energii a bílkoviny.
Rada

starší novinky

Psychika

Selhání ledvin představuje zlomovou životní změnu. Zjištění tak závažné nemoci může u pacientů vyvolat stres a řadu emocionálních reakcí. Nemoc může způsobit úzkost, deprese nebo pocit frustrace. Únava a stres spolu se somatickými projevy nemoci mohou vyústit v sexuální problémy. Proto je péče o psychickou pohodu neméně důležitá, jako péče o samotné zdraví.

Lidé reagují na informace o zjištění závažného onemocnění různě, většina z nás však reaguje podle některého z obvyklých schémat. Jejich poznání nám pomáhá pochopit, jakými emočními stádii pacienti postupně procházejí. 

Šok: nově diagnostikovaní pacienti a také jejich rodinní příslušníci, procházejí často nejprve šokovým stádiem. Při šoku mají pacienti pocit, že život okolo nich běží dál, ale oni do něj zapojeni nejsou, jsou nečekaně vyloučeni.  V souvislosti se selháním ledvin jsou lidé většinou šokováni proto, že onemocnění ledvin, neboli člověk může močit normální množství moči za den a cítí se možná jen unaven, nicméně to nepřičítá selhání ledvin. Proto je pak vyslovení diagnózy v okamžik, kdy člověk netuší, že je nemocný, tak šokující.

Zármutek: lidé se mohou cítit přemoženi smutkem a ztrátou, mohou se cítit bezmocní a mají potíže jasně uvažovat, nebo se vyrovnávat i s běžným, každodenním životem. Protože je informace pro ně nová a složitá, vidí lidé v této fázi svoji budoucnost spíše negativně a v souvislosti s novými informacemi jsou spíše smutní a negativní. Pokud se vy, nebo někdo z vašich blízkých dostane do tohoto stavu, nevyčítejte nic ani sobě ani blízkým. Situace je to nepříjemná, ale řekněme, že v daném stádiu „normální“.

Popření: je obvyklé, že se v určité fázi lidé rozhodnou, že „o nemoci přemýšlet nebudou“. Toto vědomé popření nemoci funguje jako „obranný mechanismus“, díky kterému mohou uniknout z pocitu přemožení, a to až do okamžiku, kdy jsou připraveni situaci zvládnout. I o tomto stádiu je důležité vědět, a zejména pro rodinné příslušníky nebo přátele nemocného může být složité. Nemoc totiž popírá hlavně sám nemocný, i když ostatní vidí situaci reálněji. Tak se může stát, že se názory různých lidí zásadně liší a již tak složitou situaci může znepříjemnit vzájemná nedůvěra a problémy v mezilidských vztazích. Pokuste se respektovat jeden druhého a odlišný postoj si v této fázi neberte osobně. To že si někdo myslí o stejné věci něco jiného, ještě nemusí znamenat, že má něco proti vám osobně.

Přijetí: postupně je skutečnost, že se onemocnění vyskytlo, nemocnými přijata, a lidé začínají být schopni přemýšlet o důsledcích a praktických změnách, které je potřeba provést. V tomto okamžiku přijetí, se začnou úspěšně přizpůsobovat svému stavu. I v této fázi může nastat neshoda mezi pacientem a jeho blízkými. Zatímco příbuzní a přátelé mají stále obavy, nemocný je psychicky „zralejší“ díky těžkým cestám, které musel sám projít. Proto v této fázi nemocný může své chování změnit tak, že chce dokázat, že vše zvládne a také na to má síly. Jeho blízcí však v této fázi mohou být vyčerpáni oporou, kterou nemocnému poskytovali, a naopak jejich „optimismus“ se v tuto chvíli může vytrácet. Nepropadejte panice a špatným náladám, i o těchto stavech se dá říci, že jsou „normální“, tedy adekvátní k situaci.

Jednou z hlavních příčin stresu je změna. Všechny lidské bytosti považují změny za stresující – i když se jedná o změny, na které se těšíme, stresu se ubránit nedokážeme. Různí lidé reagují na stres různě – někteří jsou úzkostliví, jiní mohou být podráždění, nepřátelští, další mohou popírat, že mají problém.

Pacienti s diagnostikovaným selháním ledvin se musejí vypořádat s více změnami, než většina lidí. Není to jen prvotní změna, kterou přináší diagnóza samotná, ale další změny související s životním stylem pacienta – musí se vypořádávat s úpravami jídelníčku, užíváním léků či absolvováním různých forem léčby. Pacienti musí pojmout velké množství důležitých informací, rozhodnout se o léčbě a naučit se mnoha novým praktickým dovednostem.

Existuje řada způsobů, jak se vypořádat se stresem. Například mluvit s někým, kdo dobře chápe, čím pacient prochází. Je možné zkusit dělat činnosti, které pacienta baví, relaxovat – například poslechem hudby. Lze provádět i rozličné fyzické aktivity, samozřejmě v bezpečných mezích, či s nezbytnými přestávkami.

Úzkost...je nespecifická „obava“. Pacient vnímá, že se něčeho obává, často se motivů střídá několik, i když nemocný nedokáže přesně říci, čeho se přesně obává, tvz. „bojí“. Úzkost může být provázena nepříjemnými tělesnými projevy, jako jsou pocení, bušení srdce, střevní obtíže...

Strach... je výsledkem zcela konkrétních obav pacientů s chronickým onemocněním, a tedy i těch, kteří trpí selháním ledvin. Strach, který nemocní mají, souvisí s tím, jak bude nemoc ovlivňovat jejich vztahy, kvalitu života, schopnost pracovat, finanční situaci, či jak budou umět svůj stav zvládat a zda dokáží řídit svoji léčbu. Nemocní, kteří mají strach, tedy dokáží pojmenovat, čeho přesně se obávají.

Je vícero způsobů, jakými lze snižovat subjektivně pociťované úzkost a strach. Úzkost je problém, se kterým nejlépe pomůže odborník – psycholog nebo psychiatr. Pokud vás nebo někoho z vašich blízkých úzkost trápí, neobávejte se psychologa nebo psychiatra navštívit.  Návštěva psychologa nebo psychiatra je normální a v tomto případe je velmi žádoucí. Pokud nemocný prožívá spíše strach, tedy dokáže přesně pojmenovat, čeho konkrétně se obává, pak je důležité najít správného odborníka. Především je vždy vhodné prokonzultovat s lékaři, dietologem či sociálním pracovníkem tu oblast, která pacienta trápí, a zkusit ji vyřešit. Pokud pacient například nerozumí některému postupu v léčebné proceduře, je nejpraktičtější znovu důkladně celý postup probrat s odbornou peritoneální sestrou.

Pocity nebezpečí a nejistoty mohou u pacientů obecně souviset s obavou, že „nemají žádnou kontrolu“ nad svým vlastním tělem a životem. Mnozí zjišťují, že mohou nabýt větší jistoty, pokud se o selhání ledvin a potřebné léčbě „naučí” co nejvíce. Stát se „odborníkem“ jim dodá sebedůvěru a umožní aktivnější účast na rozhodování a spolupráci se zdravotnickým personálem.
Pacienti také často zjišťují, že stanovení přiměřeného cíle, jakým může být zdravotní procházka, cvičení či dodržování určitého režimu – a jeho zvládnutí, jim dodává pocit, že mají věci pod kontrolou.

I přesto nelze odstranit veškeré motivy, jež pacienty znepokojují – s některými není možné objektivně nic dělat. Většina pacientů se nicméně shoduje, že jim pomáhá, mohou-li o svých starostech hovořit s lidmi, kteří je chápou. Mohou to být jiní pacienti, zdravotní sestry, rodinní příslušníci nebo odborný poradce. Je důležité, aby se svou úzkostí nezůstávali sami.

Potřebujete si o svých potížích s někým pohovořit? Můžete se obrátit na sociální pracovnici a terapeutku:
Mgr. Michaelu Černou  tel.: 775 09 06 04
Email: cerna@spoldat.cz


<< Zpět na úvodní stránku

Copyright © 2013 Baxter CZECH spol. s r. o. Všechna práva vyhrazena
Podmínky užívání www.domaci-dialyza.cz     Legal Disclaimer     Privacy     Linking Disclaimer
kontakt: info@domaci-dialyza.cz